Co to tu kvete?

Asi už víte, čím se včely živí. Že potřebují nektar, který je v květech.
Obešel jsem proto naší zahradu a zkusil zjistit co tu všechno kvete. A zjistil jsem, že ani sám všechny ty kytky neznám. Tady jsou jejich fotky, zkuste ji sami poznat co nejvíc.

David

 

David

Jak si včely povídají.

Milí včelaři,
vždycky mě štvalo, když někdo o někom říkal, že je pilný jako včelička. Jenže, když vidím ten šrumec okolo úlu, tak na tom asi něco bude. Posuďte sami.

Rampa, která vede od úlu k oknu vypadá jako přistávací dráha mezinárodního letiště.
Včely které opouštějí úl, chodí zásadně pěšky. Jako malá letadla, která se chystají k odletu na konci dráhy.
Ty, které se vrací dovnitř jim létají nad hlavami.
Kolem hlídají včely strážkyně.
Celé to vypadá nějak takhle:

Možná si pamatujete, jak se včely dorozumívají. Jeden takový rozhovor se mi podařilo zachytit. A ne, není to natočené vzhůru nohama. Takhle si to prostě vybraly.

  Takhle vypadají zblízka.

 

A takhle v plném světle

Zakrytí úlu

Milí včelaři,

inspirovali jsme se panem Babišem a obepnuli jsme dnes s Václavem cestu mezi úlem a výletovým oknem různými zástěnami. Vytvořili jsme tak pro včely koridor, aby mohly létat pouze do práce a domů. Za odměnu jsme je nakrmili těstem (moučkový cukr, med a voda). Roušky odmítly, s tím že jim stačí rousky.
Zakryli jsme také všechna okna na půdě, takže je tam tma jak v pytli. Jediný zdroj světla je právě výletové okénko.
Včely to tak rozradostnilo, že za mohutného bzučení zařadili vyšší rychlostní stupeň a vyletovaly z úlu a vracely se jako divé, viděli jsme dělnice s rousky nebo s rouskami - to se ještě budu muset zeptat v ústavu pro jazyk český.
Nad úl jsem instaloval starý mobil jako online kameru. Jenom tam není elektřina, tak musím častěji měnit powerbanku. Uvidíme, kolik přitom schytám žihadel. Dnes to mohl být moje první, protože jsem si jednu kamarádku přinesl ve včelařském klobouku a jí se asi nelíbilo, že bych ji s tím kloboukem umístil do skříně.

Tady jedno hrozivé video:

David

První odvážlivkyně

Chvíli to trvalo, taky byla zima a foukal silný vítr, ale nakonec:

Rozhodně si nezapomeňte pustit zvuk.

Jak jsme přivezli včely

Milí přátelé,
jak asi víte, v pátek 13. března jsme přivezli do kostela včely. Byl to pěkný dáreček.

Mnoho vytrvalých pomocníků stěhovalo různé náčiní, abychom měli všechno potřebné poruce.

Pak jsme to museli zapít. Taky jako prevenci koronaviru.

Všechno jsme řádně zkontrolovali

 

Ano, jsou tam!

Trvalo to pár dní, ale pak vylezlo sluníčko a včely taky.
Kolem nás jezdí morová auta a vyhlašují karanténu.
Včely karanténu nemají. Probudily se a létají jako divé.
Je fajn vidět kousek normálního světa, který má jiné starosti.

Toto je výletové okénko ve střeše. Zkuste spočítat ty bílé tečky.



David