středa 1. dubna 2020

Jak se krmí včely

Milí včelaři,
po chvíli kvetení se na chvíli vrátila zima. Bílé květy meruňky vystřídal na několik dní bílý sníh. Včely se zachumlaly do úlu a nevystrčily ani půl sosáku.

Měli jsme alespoň příležitost trochu poupravit výletový prostor. Pomocí tkaniny jsme prostor mezi oknem a úlem zcela uzavřeli a zakryli. Poněkud jsme vylepšili odletovou a přistávací dráhu, která je teď bez hrbolů a děr, protože je tvořena jednou velkou OSB deskou. Jsou to takové lisované dřevěné hobliny. Z přední strany je úl také uzavřen paravanem ze starého billboardu, který nám daroval Čestmír.

Protože to, co kvetlo pomrzlo a chvilku potrvá, než pokvetou další stromy a včely najdou venku dostatek potravy, potřebují trochu přikrmit. Zároveň je to také příležitost trochu je zkontrolovat, poptat se, jak se daří a tak dále.

Když jsme přišli k úlu, zaznamenali jsme docela slušný hukot, podle kterého bylo jasné, že na včelím letišti vládne čilý ruch. 

Na uvítanou jim Václav nachystal hotovou hostinu. Pití ve spreji a jako hlavní chod medocukrové těsto.


Pak jsme sejmuli plechové víko úlu a s trochou odvahy i další víko - dřevěné s uteplívkou
A pak už jsme viděli jak se pod průsvitnou fólií hemží naše včely. Vypadaly, že mají dost napilno. 
Václav jediným zkušeným pohybem sundal fólii. Několik včel vystartovalo okamžitě vzhůru a my s Ondrou jsme udělali uctivý krok zpět. 
Samozřejmě, že to byl krok pozvolný a pomalý, abychom ta ubohá stvoření nevyděsili svými rychlými pohyby. Vypadalo to ovšem, že strážkyně úlu mají pro strach uděláno. 
Co všechno můžete vidět v otevřeném úle?
1. rámky - jsou obydlené spíše směrem k česnu, které je vlevo. 
2. zbytek minulého přikrmování - asi před 10 dny už včely dostaly od Václava jednu dávku těsta, a to v igelitovém pytlíčku, do kterého udělal několik dírek. Z celého těstového koláče zůstal právě jen ten pytlíček, těsto včely vylízaly do posledního drobečku.
3. na rámcích jsou voskové struktury - jakoby včely chtěly pokračovat ve stavění směrem nahoru.Tyto zbytky Václav oškrabal, ale ponechal je včelám jako materiál ke stavbě. 
4. prázdné místo, kam by bylo možné vložit ještě jeden rámek.  

Pak Václav rozpěrákem uvolnil několik rámků kvůli kontrole a výměně.
Jak předposlední vložil rámek, který měl jenom polovinu mezistěny. Vypadal asi nějak takhle:
Protože je úplně nový, tak ho můžete na obrázku snadno najít. Tenhle rámek dá včelám spoustu pracovních příležitostí, aby se nenudily, nenapadlo je rojit se a my bychom na to pak koukali, jako kdyby nám ulítly včely.
Pak ale vytáhl jeden z rámků, které už byly obsazené včelami. Dobře si ho prohlédněte a zkuste hádat, co je to tam tmavého a lesklého mezi včelami.
Nejspíš jste to uhodli, je to med! Tady se můžete kouknout na detail.
Ale to není všem překvapením konec. Na dalším rámku vypadají některé buňky v plástu jinak - mají na sobě víčka.
Detail je tady. A vy zkuste zapátrat v paměti, proč to tak je a co se pod těmi víčky skrývá.
Jsou tam také světle žluté buňky - domnívám se, že jsou vyplněny pylem, který za těch pár slunných dní včely nasbíraly.

Pak nastalo už slibované krmení.
Václav si s sebou přinesl rámek plný medu z loňské snůšky. Měl dobrá dvě kila (tedy rámek, ne Václav). Tento rámek vložil do úlu jako nejlepší potravu pro včely.

Pak jsme nahoru položili tři věci:
1. mořskou řasu, která včelám dodává potřebné bílkoviny

2. medocukrové těsto - je to směs 1 dílu medu a 3 dílů práškového cukru. Myslím, že byste se k hostině klidně přidali.

3. mokrou houbičku, aby včely po hostině neměly žízeň
Jak je vidět, včely se s dobrotou velmi rychle a velmi rády seznámily.

Vložili jsme ještě polystyrenový rámeček, aby se to tam všecho vešlo a nerozmázli jsme těsto a řasu po celém úlu.

 Pak už nezbývalo než všechno pečlivě zaklopit...
...a zkontrolovat spodek úlu.

A na závěr ještě jeden pozdrav od letící včely:

Zdraví Vás Ondra a David

P.S.: Brzy očekávejte další příspěvek. Do něj se budete moci aktivně zapojit podle Vaší fantazie.

pátek 20. března 2020

Co to tu kvete?

Asi už víte, čím se včely živí. Že potřebují nektar, který je v květech.
Obešel jsem proto naší zahradu a zkusil zjistit co tu všechno kvete. A zjistil jsem, že ani sám všechny ty kytky neznám. Tady jsou jejich fotky, zkuste ji sami poznat co nejvíc.

David











David

Jak si včely povídají.

Milí včelaři,
vždycky mě štvalo, když někdo o někom říkal, že je pilný jako včelička. Jenže, když vidím ten šrumec okolo úlu, tak na tom asi něco bude. Posuďte sami.

Rampa, která vede od úlu k oknu vypadá jako přistávací dráha mezinárodního letiště.
Včely které opouštějí úl, chodí zásadně pěšky. Jako malá letadla, která se chystají k odletu na konci dráhy.
Ty, které se vrací dovnitř jim létají nad hlavami.
Kolem hlídají včely strážkyně.
Celé to vypadá nějak takhle:



Možná si pamatujete, jak se včely dorozumívají. Jeden takový rozhovor se mi podařilo zachytit. A ne, není to natočené vzhůru nohama. Takhle si to prostě vybraly.
  Takhle vypadají zblízka.
A takhle v plném světle



Zakrytí úlu

Milí včelaři,

inspirovali jsme se panem Babišem a obepnuli jsme dnes s Václavem cestu mezi úlem a výletovým oknem různými zástěnami. Vytvořili jsme tak pro včely koridor, aby mohly létat pouze do práce a domů. Za odměnu jsme je nakrmili těstem (moučkový cukr, med a voda). Roušky odmítly, s tím že jim stačí rousky.
Zakryli jsme také všechna okna na půdě, takže je tam tma jak v pytli. Jediný zdroj světla je právě výletové okénko.
Včely to tak rozradostnilo, že za mohutného bzučení zařadili vyšší rychlostní stupeň a vyletovaly z úlu a vracely se jako divé, viděli jsme dělnice s rousky nebo s rouskami - to se ještě budu muset zeptat v ústavu pro jazyk český.
Nad úl jsem instaloval starý mobil jako online kameru. Jenom tam není elektřina, tak musím častěji měnit powerbanku. Uvidíme, kolik přitom schytám žihadel. Dnes to mohl být moje první, protože jsem si jednu kamarádku přinesl ve včelařském klobouku a jí se asi nelíbilo, že bych ji s tím kloboukem umístil do skříně.

Tady jedno hrozivé video:
David

pondělí 16. března 2020

První odvážlivkyně

Chvíli to trvalo, taky byla zima a foukal silný vítr, ale nakonec:
Rozhodně si nezapomeňte pustit zvuk.

pátek 13. března 2020

Tak jsme přivezli včely

Milí přátelé,
jak asi víte, v pátek 13. března jsme přivezli do kostela včely. Byl to pěkný dáreček.

Mnoho vytrvalých pomocníků stěhovalo různé náčiní, abychom měli všechno potřebné poruce.




Pak jsme to museli zapít. Taky jako prevenci koronaviru.

Všechno jsme řádně zkontrolovali

 
Ano, jsou tam!

Trvalo to pár dní, ale pak vylezlo sluníčko a včely taky.
Kolem nás jezdí morová auta a vyhlašují karanténu.
Včely karanténu nemají. Probudily se a létají jako divé.
Je fajn vidět kousek normálního světa, který má jiné starosti.
Toto je výletové okénko ve střeše. Zkuste spočítat ty bílé tečky.



David