Není to tak dávno, co jsem na tomto blogu mluvil o tom, že včelaření je z velké části botanika. Po několika posledních příspěvcích se bude zdát že druhou profesí, kterou musí včelař ovládat je natěračství.
Minule jsme natírali úly.
Pak jsme voskem natírali naše umělecké pítko.
No a teď jsme na včelařském kroužku natírali plod. To prosím není překlep. Nenatírali jsme žádné plaňky na kraji pozemku ani pletivo. Natírali jsme plod uvnitř úlu.
Proč?
Asi už znáte roztoče, který dokáže včelám velmi uškodit. Říká se mu kleštík, ale v latině zní jeho jméno mnohem hrozivěji: varroa destructor. To proto, že když se přemnoží, hrozí úlu zkáza. Destrukce. Ještě jednou se můžete podívat, jak velký by byl kleštík, kdyby včela byla velká jako Václav. K tomuto účelu byl Václav změřen a zvážen a na fakultě mu vytvořili 3D model přímo na míru:
Kleštík se přisává na včely, kterým saje lymfu a pak dokonce zásoby z tukového tělíska včely. Pomocí malého rituálního tance jsme si předvedli, kam všude se může kleštík přisát.
Kleštík se léčí pomocí různých léčiv. Je to třeba kyselina mravenčí nebo šťavelová. Stačí včely trochu pokapat, a ony se pak olizují navzájem až jsou celé kyselé. Kyselina ovšem kleštíkům nevoní a oni pak s kyselým výrazem opouští včely, spadnou na dno úlu, kde vesele zahynou. Většího kalibru jsou třeba gabonové pásky (ty se nasazují už po druhém vytočení medu).
Nejzajímavějším, ale zároveň nejtvrdším zásahem jsou celulozové pásky na které se nakape přípravek Varidol 125 (úč. l. amitraz). Tyto pásky, které se zavěsí na hřebíček do mezery za posledním rámkem a zapálí se. Musí se to dělat opatrně, abyste úl nezapálili. Tím byste se sice kleštíka zbavili dokonale, ale pro med byste pak museli chodit k sousednímu včelaři.
Vzniklý kouř v utěsněném úle kleštíka vyhubí dost spolehlivě. Až na jednu výjimku. A to jsou zavíčkované larvy. Proto se léčení musí opakovat, když plod už je vyběhlý. Proto se také léčí na podzim, kdy matka přestává klást.
Přesto se může stát, že kleštík v larvách přežije. Co s tím? K tomu právě slouží nátěr plodu.
Je to vlastně naše první letošní prohlídka úlu. Je to vždycky trochu překvapení a směsice očekávání i obav, jak se včelám po zimě daří.
Zopakujeme si, co všechno se dělá při návštěvě úlu.
Napřed je potřeba připravit si kuřák. Dá se do něj kousek podpalovače a na to kousek papíru. Vhodná jsou třeba plata od vajíčka.
Navrch se může položit trocha ztrouchnivělého ale dobře proschlého dřeva, osvědčily se nám též šišky, dřevěné pelety. Tentokrát jsme použili skvělou novinku - kousek vyschlého choroše. Ten vydrží dlouho a krásně kouří. Náplně nemusí být moc, aby se oheň nezadusil.
Vše se nechá chvíli rozhořet, aby vznikly žhavé uhlíky. Hoření se urychlí zmáčknutím měchu. Nakonec se přiklopí víko a z kuřáku vychází už jenom dým.
Když se v úlu objeví kouř, včely se připraví tím, že nasajou medné zásoby a tím se uklidní.
Kromě toho jsme si ještě připravili roztok léčiva na bázi fluvalinátu, kterým budeme plod natírat, a taky štětec.
Nesmí se to přehnat. Na 50 ml jenom 5 kapek.
Odklopení víka je jako otevírání krabice s tajemstvím. Co najdeme uvnitř? Jak se daří našim včelám?
Minule jsme do úlu vložili polystyrenový límec a do vzniklého prostoru prostřeli tři druhy zásob - medocukrové těsto, řasu a houbičku s vodou, abychom včely podnítili k jarní aktivitě.
Jak si s tím obyvatelky úlu poradily? Přesvědčte se sami:
Pod víkem leží průsvitná fólie. Je to šikovné, protože po odstranění víka můžete zkontrolovat situaci v úle, ale včely ještě nevyletují. Po odstranění fólie je jasno jak si včely se zásobami poradily
Zbyla jenom suchá houbička, vyluxovaná podložka s řasou a beznadějně prázdný pytlík od medocukrového těsta. V něm jenom několik opozdilkyň olizovalo sladké stěny.
Odstranili jsme nádobí po hostině a začali uvolňovat rámky. Začíná se vždy od posledního. Buď je to ten, za kterým je prázdný otvor, anebo to poznáte podle toho, že je vložen mezerníkem od vás. Rámky se lehce uvolní rozpěrákem, protože bývají přilepené pryskyřicí - tzv. propolisem, který si včely samy vyrábí.
V takovou chvíli je důležité mít už kuklu a rukavice. Pouze dobrodruzi, ostřílení včelaři a zarytí vyznavači apiterapie (léčby včelím jedem) chodí jak se říká u nás v kroužku "na václava".
Další připomínka - rámky vyndaváme zásadně šikmo, abychom nepoškodili dílo.
Kontrolujeme, jestli včely mají zásoby. Ty jsou dvojího druhu - medné (tzv. glycidové) a pylové (bílkovinné).
Potěžkáváním rámku je jasné, kam zmizelo těsto. Na plástech je už také nanesený pyl z jarních snůšek. V tuto dobu by měly mít včely 2-3 kg zásob.
A co plod? Bereme další a další rámky. Už to začíná
Matka má na hrudníku modré značení. Znamená to, že se vylíhla v roce 2020. Ta naše pochází z roje, který jsme odchytili na chatě. Je to čiperka cestovatelka, která měla sklon utíkat. Když jsme ji naposledy chytali na meruňce, museli jsme jí zastřihnout jedno křidélko, protože s jejím temperamentem by se nejspíš vydala na cestu kolem světa.
Když byla matka vychycena, mohli jsme pracovat klidněji. Pokud by se jí něco stalo při manipulaci s rámky, bylo by to hotové neštěstí. Václav hned přidal dojemnou historku, jak matku jednou omylem skalpoval ve výchytce. Ještě teď byly na ošlehané tváři zkušeného včelaře, který viděl mnohé a hned tak ho něco nerozhodí, patrné slzy bolesti.
Abychom plod mohli natřít, je potřeba odstranit z něj včely. Rámek se uchopí za okraje horní loučky a rychlým, pevný, ale opatrným pohybem se většina včel sklepne zpět do úlu.
Sestro! Koštátko!
Zbylé včely se jemně ometou včelařským košťátkem. To má jenom jednu řadu chlupů, aby se v něm včely nezachytávaly. Pozor, rámek musí být nad úlem, abyste včely nerozsypali do trávy a nezašlapali.
Nakonec zůstane krásný čistý plodový rámek bez včel. Takový je vhodný k natírání
Než se pustíme do natírání, ukázali jsme si několik věcí k připomenutí a několik nových. Ta například tento rámek je úplně ukázkový, protože obsahuje skoro vše, co můžete v úlu najít:
- dělničí plod zavíčkovaný
- tzv. studánky - neboli zásobní buňky mezi zavíčkovaným plodem
- nezavíčkované larvičky
- trubčinu
- pylové zásoby
- medné zásoby
K vědeckému pozorování jsme si vytáhli jednu trubčí larvu.
Matouš všechny překvapil poznatkem, že v Africe jsou pražené trubčí larvy vyhledávanou pochoutkou. I když to vypadalo lákavě, všichni si najednou vzpomněli, že svačinu už měli a nikdo neměl vůbec hlad.
Pak jsme s otevřenými ústy pozorovali i jednu larvu dělnice
Také jsme si všimli, že se zrovna jedna včela klube z buňky
Václav jí opatrně špendlíkem pomohl na svět. Něco jako císařský vpich
Nakonec nově narozenou včelku položil na zádíčka a jemně plácnul po zadečku, dokud nezačala plakat.
Nadešel čas k natírání plodu
Natírá se tak, aby se plod leskl, ale látka nestékala
Nakonec jsme rámky srazili zpátky k sobě a úl zavřeli.
Včely jsou tedy zaléčeny a vás zdraví naši malí včelaři
Nakonec tedy ještě vyluštění našeho rámkové kvízu:
Žádné komentáře:
Okomentovat