Jak jsme sázeli stromy

 V biblické knize Kazatel se píše: "Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat"

Na naší zahradě umřela jabloň. Už dlouho na ní nerostla žádná jablka. Ale měli jsme jí rádi. Dávala stín a na její silný kmen jsme věšeli zahradní houpačku. Její kmen rostl šikmo a děti po ní rádi lezly. Říkaly jí kdovíproč Šnekovník. Postupně však stromu zasychaly další a další větve a letos nastal její čas. Ani jsme ji nemuseli porážet. Stačilo se o ní opřít a jabloň se svalila i s kořeny. 

Rozhodli jsme se zasadit s dětmi z včelařského kroužku nový strom. A protože netroškaříme, řekli jsme si, že zasadíme rovnou tři. 

Stromy totiž dávají zahradě život. Pod jejich korunou najdete stín. Hnízdí na nich ptáci i leckterý hmyz. Když je dobrý rok, můžete z nich sklízet ovoce. No a protože tohle je včelařský blog tak květy stromů jsou skvělé pro včely. Poskytují jim pyl i nektar.

Co potřebujete, když sázíte strom? Odpovím vám hádankou: Co je to - čím víc ubíráte, tím je větší. 

A odpověď je tady: 

Na počátku byla díra. A ne jen jedna, ale hned tři:

Další věc, kterou potřebujete, je stromek. Nebo rovnou tři.

První je jabloň s přímo bájeslovným názvem:

Doufám, že na ní neporostou jablka jenom, až nám bude nejhůř. 

Druhá jabloň je poetická a stříbropěnná. 

Snad to neznamená, jak moc ji budeme muset zalévat.

Poslední meruňka se chlubí přímo bohatým názvem. Zlatá a bohatá. Snad nás finančně nezruinuje.

 Pokus si myslíte (tak jako já), že se stromek prostě vezme, strčí do díry a zasype hlínou, případně se k němu přidá kůl, aby se tenký kmínek nezlomil, tak to jste na velkém omylu. Naštěstí jsme tu opět měli Václava, který nám zase jednou ukázal, že včelaření je minimálně z 50% botanika.

Takže ani díra ani stromek prostě nestačí. Musíte totiž mít také tyčku. Jak je vidět, tuhle tyčku má Václav moc rád. Předává se v jeho rodině z generace na generaci a proslýchá se, že než ji na podzim uloží do poličky k zimnímu spánku, tak jí zpívá ukolébavky. Jen se podívejte, jak se na ni zamilovaně usmívá.

 Touhle tyčkou si připravíte důlek na kůl. Takovou díru do díry. Narozdíl od dřevěného kůlu s ní rozhrnete, nebo dokonce rozbijete kameny. Výsledky práce s tyčkou je ovšem potřeba zhodnotit odborným pohledem.

Pak teprve přijde kůl. Musíte do něj ovšem bouchat s citem a přes prkýnko, aby se vám neroztřepil nebo dokonce nerozštípl.

  

Nebo aby člověk nepřišel o prsty.

Jiná varianta je, že si pozvete Ondru a tiše se modlíte

 

Teprve teď vezmete stromek. Ale pozor. Každý ovocný strom je naroubovaný - tedy na původní kmen se naroubuje šlechtěný roub. Vznikne takové kolínko, které nesmí zůstat pod zemí. 

Tady ještě jednou jako kvíz: poznejte mezi třemi koleny to jabloňové:

 

Ovšem ještě ani teď se ještě nebude sázet. Musí se totiž pečlivě zkontrolovat kořínky a ty zaschlé ustřihnout. Odborně.

 Nebo s nadšením. Důležité je, aby tam nějaké kořeny zbyly.

Na dno díry jsme nasypali úrodnou hlínu z drnu, aby se kořínky stromku měly jako v peřince

 

 Konečně se jde sázet. Schválně - pamatujete si jak hluboko? Pokud ne, podívejte se o pár obrázků výše.

  

 

Stromek se potom zasype hlínou.

 

Může se z ní vytvořit takový lavor, aby hlína stékala ke kořenům

Na přiložené momentce skupina expertů radí Ondrovi, jak to správně provést.

Jestli si ale myslíte, že je to všechno, tak ani zdaleka. Další na řadě je štětka a bílá sadařská barva (nebo vápno). Je to proto, že bílá barva odráží světlo. Zabrání se tomu, aby když na kmen svítí slunce z jižní strany nepopraskala kůra teplem. 

Stromek můžete v dolní části obalit plastovou fólií. Pejskové pak nemůžou kmen občurávat. Chemikálie obsažené v moči totiž stromům nedělají moc dobře.

 

Stromek se musí přivázat ke kůlu. Má totiž ještě tenký kmen a mohl by se polámat třeba větrem, nebo kdyby ho skauti trefili míčem. 

Pásek jsme zajistili hřebíčkem, aby nesjížděl dolů.

Ze zasazených stromků jsme měli radost.

 

K jejich kořenům jsme vložili lahvičky a každý do nich napsal svůj vzkaz nebo své přání.

 

Stromky vypadaly vážně pěkně. A to až do chvíle, kdy Václav vzal zahradnické nůžky a zavelel: Jde se zakracovat

 Šmik...

..šmik...

...šmik.. 

šmik

Kája se ani nestačil rozkoukat a stromek byl oholený na ježka. Odhalené konečky větví jsme natřeli balzámem, aby se do nich nedostala vlhkost.

Protože balzám byl poměrně řídký, tak se proti vlhkosti stačilo impregnovat hned několik malých zahradníků. 

Urovnali jsme zem, zasazené stromky jsme zalili a do nakypřené půdy okolo naseli různé včelomilné rostliny. Zaznamenali jsme přitom několik opravdu enormních výkonů.

 

Úplně nakonec jsme v modlitbě poprosili o zdar našich stromků. 

 

 Co myslíte, dočkáme se prvního jablíčka dřív než Filip půjde do školy?

Na závěr ještě jedna jabloňovitá zajímavost. 

V biblickém příběhu o Adamovi a Evě se píše o tom, jak se Eva nechala oblafnout hadem a utrhla plod ze stromu poznání. Často se mluví o jablku. Otázka je proč? Židé třeba mluví o fíkovníku, protože se Adam s Evou potom oblékli do fíkových listů. V Bibli se o tom, jakého druhu bylo to ovoce, vůbec nemluví. 

Nápad zobrazovat plod ze stromu poznání jako jablko vznikl až ve středověku. Pochází to totiž z latinské hříčky. Slovo "malum" znamená v latině jednak "jablko" a jednak "zlo", jen s trochu jiným přízvukem. Protože to, co udělali Adam s Evou bylo zlé, středověcí malíři to vyjádřili symbolem jablka.

 

 

 

 

Nebo tři stromky.