Jak nám (ne)uletěly včely

Párkrát už jsme na našem blogu mluvili o rojení. Je to přirozená vlastnost včel. Když je v úlu těsno, tak matka sbalí kufry, zvedne kotvy a tradá na nové působiště. Větší část osazenstva úlu nasaje zásoby na cestu a vydá ze za ní. 

Jak se to pozná? Těžko. Ale několik nápověd tu je - třeba právě tak, že už v úle není k hnutí. Podle toho, že se v úlu objeví misky - zárodky matečníků, nebo, že včely rovnou vytvoří matečníky - buňky, ze kterých se vylíhne nová matka. Včely se rojí až když mají matku novou. Znamením může být i to, že se včely "vyvěšují". To může vypadat nějak takto. 

Pomocí je také sledovat, co kvete. Jakmile kvete řepka, je to začátek období k rojení. 

Co pomáhá? 

Vytvořit v úlu více místa - třeba přidáním stavebních rámků - viz předminulý příspěvek.

Nebo nasazení medníku - viz minulý příspěvek.

To všechno jsme udělali. Naše včely mají přece místa dost. Takže pohoda. Usedáme ve čtvrtek po obědě ke kávičce na zahradě. Když tu náš zrak utkví na našem zeleném úlu. 

Ano, to je ten úl, kam jsme vložili stavební rámky. 

Ano, ten úl, ve kterém jsme pečlivě prohlédli rámky a zlikvidovali veškeré matečníky. 

Ano, je to ten úl s medníkem, kde včely mají opravdu hodně místa k tomu aby se vyřádily. 

 

A taky to je ten úl, který je právě vyrojený a uprostřed chumlu plazících se včel na nás dělá matka dlouhý sosák. 

Je to totiž matka útěkářka. 

Usvědčuje jí toto foto:

Ano, tam v tom chumlu, to je také ona. Jenom loni. Tehdy byla odchycena, slavnostně jsme ji přivezli do nového oddělku v roce 2021. A během usazování do parádně vystrojeného, novotou vonícího úlu, vzala kramle podruhé. Vyskočila z klícky a šup - byla na větvi. A my z toho taky. Jedinou klikou bylo, že je Ondra ještě hbitější. Vyšplhal za ní na meruňku a chňap - už měla pouta na všech třech párech nohou.. 

A tak jsme jí přistřihli křidýlka. Doslova. Tedy jen jedno a velmi opatrně. Od té doby žila spokojeně v zeleném úlu, aniž jsme tušili, že si zpívá Jailhouse rock a spřádá nové plány na útěk. 

Dočkala se. I když už nemůže létat, mrštným pohybem se vykulila z úlu a dala se doslova na útěk. Rozprašujíc kolem sebe dávky feromonů, což je chemická látka, které včely neodolají. A tak se za ní vyvalily další včely, které si nechtěly nechat ujít dobrodružnou jízdu. 

Naštěstí - opět byl poblíž Ondra, kterému by neunikl ani Al Capone zdrhající z Alcatrazu, nebo Kájínek z Mírova. Jenom na sebe hodil včelařské svršky a už se po lokty nořil do hemžících se včel. 

Po chvíli zněl jeho vítězoslavný pokřik: "A mám tě potvoro!"

A tak se naše milá matka ocitla zase v kleci.

Přinesli jsme si rojáček. Jenže, jak vidíte, včelám se z vyhřátého roje nechce.

Plazí se radostně sem a tam, jako houf žáků o hlavní přestávce.

A tak jim trochu pomůžeme. Na řadu přišlo košťátko i doslova hrsti plné včel.

Některé jsme sesypali z rampy, kam napadaly.

 

Ke slovu přišly i netradiční včelařské nástroje.

Když byl roj v rojáčku a zbylé včely doma, poohlédli jsme se ještě po nějakých zásobách, které bychom uprchlíků mohli dát.

 

Jeden či dva rámky nikomu chybět nebudou

Zásoby s trochou toho plodu jsme pečlivě uložili do rojáčku a umístili k nim klícku s matkou.

Včely byly tak nadšené, že přišly Ondru přátelsky poplácat po zádech.

Roj je odchycen, do druhého dne se uklidní a pak vystrojíme nový oddělek.

 Že by teď byl konečně čas na kávičku a pozorování kvetoucí zahrady?