Pítko bylo vyrobené z bílého kyblíku. Nahoře plavalo kolečko z karimatky, ve které byly díry, aby včely mohly bezpečně přistávat a přitom se po okrajích nebo v těch dirkách mohly napít. Vypadalo to celé jako meloun. Včely ale pítko okázale ignorovaly. Možná že včely nemají rády melouny?!
V tu chvíli mě napadlo: „Co kdybychom dali pítko pod třešeň?“ Tak jsme to udělali a místo té melounovité věci jsme na hladinu položili houbičku na nádobí. Nebojte se - čistou, nepoužitou.
Jak vidíme, včelám se ten nápad velice zalíbíl a začaly pítko využívat. Pořádaly tam hotové nasávací zájezdy. Jednou jsme jich tam napočítali i pět.
Některé přistávaly na houbičce, jiné na okraji nádoby.
Teď mám pro vás takový malý úkol, všimli jste si na včele něčeho zajímavého, když pije?
Pokud jste si všimli - včelí jazyk je delší než jejich tykadla. Ze sacího ústrojí umí udělat trubičku, kterou prostrkují chlupatý jazyk, kterým stěhujou nektar nebo vodu k sobě, asi jako když vytíráte mopem. Jeden italský vědec to nasnímal na mikroskopu.
A taky je to taková makačka, že u toho poulí oči.)
To jsem si ale dělal legraci, protože takhle včela poulí oči pořád. I když tahle vypadá trochu překvapeně, že ji fotím.
Zato ale myslím zcela vážně, že včely při pití vrtí zadkem.Vypadá to, jako by v něm měly malou pumpičku, která jim pomáhá nasávat vodu.
Zdraví Ondra
Díky za moc pěkné pojednání o potí včel. A díky za to, jak se o ně staráte, když my nemůžeme :(.
OdpovědětVymazatŠtěpánek a František