Kromě úlů na zahradě máme také jeden úl na půdě. Ne na střeše, ale pod střechou. Včely mají zřízen výletový tunel, který je shora prosklený.
Tento tunel zajišťuje, že se včely jednak nepotulují volně po půdě a jednak je možné pozorovat jak putují z úlu a do úlu.
Napřed jsme se shromáždili, abychom si řekli, co budeme dělat.
No řekněte, nesluší nám to?
Dále jsme postupovali tak, jak je to při nasazování medníku běžné. Musí se prohlénout nástavky, jestli je v nich dostatek plodových rámků.
Jak vidíte, plodu bylo dost. Tyto rámky se pak převěsí do medníku.
Včely, které se z těchto buněk vylíhnou, uvolní místo pro zásoby, tedy budoucí med. Navíce odebráním plodu a přidáním medníku se zvětší prostor v úle, a tím se bráníme proti rojové náladě.
Otevření úlu se stalo příležitostí seznámit se se včelami osobně, zejména s trubci, kteří nemají žihadlo.
To vše pod pečlivou kontrolou starších včelařů.
Nakonec dáme mezi dolní nástavky mateří mřížku. Protože oka jsou podlouhlá, musí se dát vždy po směru rámků, jinak bychom včely doslova zamřížovali.
Mřížka má škvíry přesně spočítané, aby tudy mohly procházet včely, ale nikoliv matka. Důvodem je, aby nekladla tam, kde je med.
Fun fact: přesně tohle se nám podařilo. Omylem jsme zavřeli matku do medníku. Zjistili jsme to až mnohem později, a to 19. května, kdy jsme kvůli letošnímu příznivému počasí nasazovali druhý medník.
Důsledkem je, že budeme muset s medobraním déle, až se všechen nový plod vylíhne. Promiň, matko.
Tento džbán postavil na horní nástavek a přiklopil dalším nástavkem.
Takto má vzniknout ovčelená voda. Prý se nekazí, lépe chutná a dokonce má příznivé účinky na lidské zdraví.
A teď už nezbývá než se těšit na med (a vodu).
Žádné komentáře:
Okomentovat