Jak jsme soutěžili a prohlíželi náš oddělek

 Protože jsme naše včely dosud nenaučili, aby se rojily zrovna v době konání včelařského kroužku, museli jsme si pomoci jinak. 

Václav připravil vrcholovou soutěž v chytání roje na čas. 

Družstvo 1 - Štěpán a Emička i družstvo 2 - Ondřej, dostali každý svůj úl rozebraný na prvočinitele.

 Po zaznění signálu se obě družstva pustila do práce.

 Prvním úkolem bylo sestavit úl, aby se do něj mohl vložit roj a tak se vytvořil nový oddělek. 

Obě družstva sestavovala, až se z nich kouřilo. 

 Co je dno a co je víko. Václave pomoz!

Ještě jeden nástavek, aby měly včely prostor.

Ondřej mezitím do rojochytu nakládá prazvláštní včely. Vypadají jako papírové koule.

 Ale oba zbývající borci dokončují svůj úl...

...a vyráží na lov druhého roje.

Ondra se mezitím zasekl. Ne a ne totiž najít v roji matku.

I druhý roj je šťastně odloven.  

Ale to už Ondra uhání ke svému úlu, aby nasypal šťastné včely do jejich nového domova...

...následován Štěpánem a Emičkou, kteří vytvoří oddělek jen o chloupek později

Hotovo, včely jsou pod střechou.

Teď je ale čas na práci u včel, které nejsou papírové.

Před námi je kontrola našeho kroužkového oddělku ve žlutém úle, který děti tak krásně vyzdobily

 

 Prohlížíme pečlivě rámky a hodnotíme situaci.

 Včelám se opravdu daří. Mají pravděpodobně novou matku, kterou jsme sice nespatřili, ale zato jsme spatřili výsledek jejího snažení.

Takových plodových rámků jsme našli tolik jako v dospělém úle. Je rozhodnuto. Vyndáme oddělovací rámek i krmítko.

Nasadíme poloprázdný medník ze zeleného úlu, který je tak vyrojený, že s ním budeme zacházet vpodstatě jako s oddělkem. 

 A zbytek necháme na včelách. Našlápnuto mají dobře.