Jak jsme vyráběli mezistěny

 Co jsou mezistěny už asi víte. Pro připomenutí: jedná se o voskové destičky, které se mohou zatavovat do rámků. Včely použijí jejich vosk a vytvoří z nich buňky pro kladení plodu a také pro ukládání zásob.

Takhle vypadá kousek mezistěny:

 Mezistěny se kupují. Pokud přinesete vlastní vosk, tak levněji, jinak dost draze. Ale co ten vosk vlastních včel použít na výrobu vlastních mezistěn?

Problém je, že na to člověk potřebuje nějakou formu. A takový lis na mezistěny stojí zhruba 15 tisíc korun. Nebo taky 45. 

Anebo...

Anebo to člověk riskne a objedná si silikonovou formu z Číny za pár stovek. Zaplatí po internetu a pak s napětím čeká jestli přijde, jestli to bude ta správná a jestli to vůbec bude fungovat. Zkrátka od začátku je to dost napínavé. 

A pak jednoho dne zazvoní pošťák a přinese vám takovýto balíček:

 Jsou to takové dvě pěkně červené gumové (pardon silikonové - to je důležité) placičky s vylisovanými šestihrannými buňkami.

S tím silikonem je to tak, že je měkčí. Internet je plný smutných příspěvků včelařů, kteří si koupili gumové náhražky a teď jim nejde odloupnout podložka od vosku.

Jak vidíte, po straně mají pláty gumové špuntíky, které do sebe zapadnou. Ta spodní má po straně okraj, aby vosk nevytékal.

Spodní plát jsme umístili na rovnou podložku a horní plát se odklopí. A tím máme v podstatě vše připraveno. 

Teď ještě nějaký ten vosk. K tomu slouží sluneční tavidlo. Je to takový skleníček, ve kterém je šikmá plocha. Do něj můžete dát cokoliv co obsahuje včelí vosk. Voští. Divočinu vytaženou z úlu. A samozřejmě staré souše, které jsou tmavé a do úlu už nepatří.

Vše se vloží na plech, natočí směrem ke sluníčku a zavře.

 

Když na tavidlo svítí sluníčko, vosk se rozehřeje a po hladké ploše stéká do vaničky na dolním konci.

Je to jako kouzlo. I těch nejčernějších souší vytéká krásný žlutý vosk a černý sajrajt zůstane nahoře. 

Dále je vosk potřeba roztavit, aby tekl. Na to jsme použili speciální hrnek zvaný mlékovar. Má dvojité dno. Do meziprostoru se nalije voda a hrnek se postaví na vařič. Vařič ohřívá vodu a teprve voda ohřívá vosk. Díky tomu se vosk nepřipaluje.

Nalámali jsme do něj všechen náš dostupný vosk a začali zahřívat.

Netrvalo dlouho a vosk byl tekutý a krásně voněl.

Mezitím jsme si připravili plech s vodou na chlazení

Jakmile se rozpustily všechny kousky, začali jsme odlévat.

 

Vosk se musí rozlévat po celé ploše a to najednou, protože když někde vynecháte, tak se vosk už nespojí a na tom místě se mezistěna roztrhne.

Zároveň musíte pracovat rychle a pořád přiklapovat horní desku.

 Je to trochu věda. Několik mezistěn jsme rozlámali a následně vyškrabovali kousky vosku ze spár. 

Když to uděláte správně, obě gumové placky vezmete a strčíte do vody, aby vosk zchladnul. Nesmí tam být dlouho a nezkoušejte to rozebírat přímo ve vodní lázni.

Nakonec se pomalu odlepí horní deska.

To jde většinou dost dobře.

Pak jsme to otočili a zkusili odlupovat dolní desku. 

To jde o poznání hůř.

Ale nakonec jsme uspěli. 

Odlité mezistěny jsou trochu delší a tak jsme je ořízli, aby seděly do rámku. A toto jsou dámy a pánové dvě naše první mezistěny z vlastního vosku.

Nejsou, pravda, dokonalné. Tu a tam je v nich dirka. Ale práce nám jde lépe a lépe a doufáme, že naše včely ocení snahu. 

První zvědavkyně se s nimi přišla seznámit hned při práci.

Rámky jsme vložili do úlu a uvidíme jak se s nimi včely popasují a dáme vám vědět.